Adéla Bláhová, Czechia's National Honour
September 2026
Svetr
Tápu ve skříni plného oblečení
Co na sebe si zrovna vezmu
V chladném pozdním podzimu
Po vřelém teple toužím
Přeskládávám vysoké komínky
Z různých druhů látky
A v tom ho spatřím
Žlutý. Tlustý. Vlněný. Svetr.
Na špičky si musím stoupnout
A natáhnout se pro něj
Konečky prstů ho pohladím
Nervová zakončení tancují
Rozkládám ho jako mapu
Zraky si prohlížím místa
Kde všude jsem s ním byla
A že jich není málo
Hned pod krkem nevypraná hnědá skvrna
Vytahané rukávy
Povolené střapaté nitě
Lem táhnoucí se téměř ke kolenům
Nádech aviváže smísený s zatuchlostí
Z plných plic nasávám odér
Podvoluji se tělesným vibracím
S hlubokým výdechem
Začíná další sezona rozmarů
Co vytvoří ti požitkářstvím
Další zranění
A mně vrásky v obličeji
Tápu ve skříni plného oblečení
Co na sebe si zrovna vezmu
Šatník byl kompletně obměněn
Až na tebe, příteli.
Score: 71 out of 100.
A sincere, neatly shaped Czech poem about an old sweater with a warm closing address, held back by awkward grammar, stilted diction and one muddled stanza.
Read the September 2026 National Honours